sobota 28. října 2017

Ostrava – Praha

Máš oči jako tabák
A stromy na podolském hřbitově
jsou cypřiše a stříbrné štiky
Jednou jsi řekla: "Já si tě najdu"

Noční vlak
Pocit rozbitých kolen v roztrhaných punčochách
Trochu plachá, trochu nepatřičná

sobota 7. října 2017

Růže

Páteční ráno otevírá zvuk budíku. Navyklým pohybem rozpouští volně svázané vlasy, zkusmo šťouchne špičkou do proužku slunečního svitu vlévajícího se do pokoje skulinkou mezi závěsy. Pohlédne za sebe přes rameno, na vedlejší polovině postele oddechuje on, prkenný. Má pevně zavřené oči, až moc. Kdepak jsi, duše?

Bosýma nohama našlapuje po chladných a příliš drahých dlaždicích. Poněkud bez zájmu sype cereálie do bílé porcelánové misky. O pár okamžiků později ovesné vločky zahrkají o podlahu. Její tvář zůstává beze změny výrazu. Odvrátí se.

Zametá, dokud vše není vzorně čisté.

Vítr zatím pod okny zavíří prvním žlutě zbarveným listím.