pondělí 11. března 2019

Krkavci

Město křižovaly modrobíložluté tramvaje, cinkající kocábky v ulicích. Stejně zbarvené autobusy skřípavě vyhrávaly na své uplakané harmoniky. Kolem stadionu kroužily trolejbusy prozpěvující nekonečné písně elektrickými hlasy v kolísající tónině. Rytmus udávaly ubíhající pražce, jako naléhavá spodní linka znělo táhlé houkání vlaků proplétajících se v křivolakých stínech drolících se betonových kolosů. Když tramvaj zastavila nahoře na mostě, ozvala se veselá varhánková melodie, následovaná názvem zastávky oznámené ženským hlasem. Červený strojek s mlasknutím skousl jízdenku. Poté se rozsvítilo výstražné světélko podobné oranžovému rohlíčku. Vztyčené sběrače jako pavoučí nožky škrábaly po chvějících se elektrických drátech, obepínajících celé čtvrti do utažených smyček.

pondělí 4. března 2019

Jablíčko

Drsný modrozelený koberec pod bosou nohou, která se vyklubala z peřin. Červený textilní potah na kancelářské židli, co pod nehtem vydává intenzivní škrabavý zvuk. Chladný povrch chodby, lepkavé ťapání chodidel a pak ještě ledovější podlaha v podkroví, kde se nikdy netopilo. Vzorek na linu připomíná zamrzlý ledový oceán. Praskající dřevo schodů, dusot, který jde slyšet až ven na zahradu, přikrytou široce roztaženými, ochranitelskými pažemi zakrslých jabloní. Hmyz jablka nabodával, tehdy zhnědla a pokropily je bílé flíčky hniloby. Zvednout z mokré trávy a hodit do lesa. Zvednout. Hodit. Zvednout. Hodit. Z rozměklého ovoce odpadávaly stopky. Doletělo sotva pár desítek centimetrů za bortící se drátěný plot. Někdy se o něj rozprsklo.