sobota 28. října 2017

Ostrava – Praha

Máš oči jako tabák
A stromy na podolském hřbitově
jsou cypřiše a stříbrné štiky
Jednou jsi řekla: "Já si tě najdu"

Noční vlak
Pocit rozbitých kolen v roztrhaných punčochách
Trochu plachá, trochu nepatřičná

Stála tam a beze slova se na mě dívala
Kolik náhodných cizinců potkáme?

Vycucaný bonbon z šustivého papírku
Krev a nylon
Cukr a železo na rtech

Stála tam, zarputilá, odhodlaná a tak vyplašená
Teče a pak se drolí
Lepkavá sladká bolest na porušené kůži
a hladkém srdečním svalstvu

Opuštěné náspy
Přeložené tratě
Proklatě
Staré mosty
Zpocené zdi porostlé plísněmi a graffiti
Ocelové linky

/Anilinky – krásné a jedovaté!
Buclaté tváře a úsměvy kudrnatých dětí z roku 1925!/

Pláč brzd
Táhla
Šrouby
Hroty
Tempo, tempo, tempo
Oje
Spoje
Modré světlo
Stavědlo
Někdo bdí
mezi rezavými návěstmi

Někdo zpívá
Někdo zívá
Vlak tluče, tluče
Půlnoc
Odbívá
Kovadlina
Kov o kov
Kámen o kámen
Rty o rty

Dynamické stíny
Na vlnitém plechu
Tepu
Život
Drolím
Betonové sloupky a oblázky
Opuštěné vlečky
Zrezly
Voní krví

Stála tam a mluvila, sevřená ústa skládala věty beze slov

Mé rty jsou trochu sladké a trochu trpké a dala bych ti ochutnat, kdybys chtěl.
Ale ty sedíš doma, v záři lustru nad kuchyňským stolem s lesklou deskou, nejsi sám, máš dost jídla a nestojíš o kyselá pláňata.
A já půjdu tam, kde končí koleje, kde se dva kusy železa vzepnou k nebi a vynesou poslední pražec, dřevěný, vlhký a ztrouchnivělý.
Tam se zastavím, podívám se zpátky a ujistím se, že nejdeš.

Kreslím v mysli mapy. Čáry rudou hlinkou.
Tak jak sténá harmonika starého autobusu na periférii pod nekonečným oceánem hvězd. Tak zní moje myšlenky. Jako střepy z pivní lahve v napůl vyschlé louži na opuštěné zastávce, kde mi zpíval Hrabě.

Dole pode mnou zářila Praha
Bylo mi úzko z tolika světel

Vydali jsme se do betonových labyrintů hledat úspěch a štěstí.
Potkali jsme člověka s čelem zbroceným krví.

Nevěděli jsme ještě, co to znamená.
Jak jen jsme byli nevinní.

A pak jsme poprvé
sami
udeřili
hlavou
o zeď

Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou



Žádné komentáře:

Okomentovat