Máš oči jako tabák
A stromy na podolském hřbitově
jsou cypřiše a stříbrné štiky
Jednou jsi řekla: "Já si tě najdu"
A stromy na podolském hřbitově
jsou cypřiše a stříbrné štiky
Jednou jsi řekla: "Já si tě najdu"
Noční vlak
Pocit rozbitých kolen v roztrhaných punčochách
Trochu plachá, trochu nepatřičná
Pocit rozbitých kolen v roztrhaných punčochách
Trochu plachá, trochu nepatřičná
Stála tam a beze
slova se na mě dívala
Kolik náhodných
cizinců potkáme?
Vycucaný bonbon z šustivého papírku
Krev a nylon
Cukr a železo na rtech
Krev a nylon
Cukr a železo na rtech
Stála tam,
zarputilá, odhodlaná a tak vyplašená
Teče a pak se drolí
Lepkavá sladká bolest na porušené kůži
a hladkém srdečním svalstvu
Lepkavá sladká bolest na porušené kůži
a hladkém srdečním svalstvu
Opuštěné náspy
Přeložené tratě
Proklatě
Staré mosty
Zpocené zdi porostlé plísněmi a graffiti
Ocelové linky
Přeložené tratě
Proklatě
Staré mosty
Zpocené zdi porostlé plísněmi a graffiti
Ocelové linky
/Anilinky – krásné a jedovaté!
Buclaté tváře a úsměvy kudrnatých dětí z roku 1925!/
Buclaté tváře a úsměvy kudrnatých dětí z roku 1925!/
Pláč brzd
Táhla
Šrouby
Hroty
Tempo, tempo, tempo
Oje
Táhla
Šrouby
Hroty
Tempo, tempo, tempo
Oje
Spoje
Modré světlo
Modré světlo
Stavědlo
Někdo bdí
Někdo bdí
mezi rezavými návěstmi
Někdo zpívá
Někdo zívá
Vlak tluče, tluče
Někdo zívá
Vlak tluče, tluče
Půlnoc
Odbívá
Odbívá
Kovadlina
Kov o kov
Kámen o kámen
Rty o rty
Kov o kov
Kámen o kámen
Rty o rty
Dynamické stíny
Na vlnitém plechu
Tepu
Život
Drolím
Betonové sloupky a oblázky
Opuštěné vlečky
Zrezly
Voní krví
Na vlnitém plechu
Tepu
Život
Drolím
Betonové sloupky a oblázky
Opuštěné vlečky
Zrezly
Voní krví
Stála tam a mluvila,
sevřená ústa skládala věty beze slov
Mé rty jsou trochu sladké a trochu trpké a dala bych ti ochutnat,
kdybys chtěl.
Ale ty sedíš doma, v záři lustru nad kuchyňským stolem s lesklou deskou, nejsi sám, máš dost jídla a nestojíš o kyselá pláňata.
A já půjdu tam, kde končí koleje, kde se dva kusy železa vzepnou k nebi a vynesou poslední pražec, dřevěný, vlhký a ztrouchnivělý.
Tam se zastavím, podívám se zpátky a ujistím se, že nejdeš.
Ale ty sedíš doma, v záři lustru nad kuchyňským stolem s lesklou deskou, nejsi sám, máš dost jídla a nestojíš o kyselá pláňata.
A já půjdu tam, kde končí koleje, kde se dva kusy železa vzepnou k nebi a vynesou poslední pražec, dřevěný, vlhký a ztrouchnivělý.
Tam se zastavím, podívám se zpátky a ujistím se, že nejdeš.
Kreslím v mysli mapy. Čáry rudou hlinkou.
Tak jak sténá harmonika starého autobusu na periférii pod nekonečným oceánem hvězd. Tak zní moje myšlenky. Jako střepy z pivní lahve v napůl vyschlé louži na opuštěné zastávce, kde mi zpíval Hrabě.
Dole pode mnou zářila Praha
Bylo mi úzko z tolika světel
Bylo mi úzko z tolika světel
Vydali jsme se do betonových labyrintů hledat úspěch a štěstí.
Potkali jsme člověka s čelem zbroceným krví.
Nevěděli jsme ještě, co to znamená.
Jak jen jsme byli nevinní.
Potkali jsme člověka s čelem zbroceným krví.
Nevěděli jsme ještě, co to znamená.
Jak jen jsme byli nevinní.
A pak jsme poprvé
sami
udeřili
hlavou
o zeď
Žádné komentáře:
Okomentovat