Listuješ sbírkou pocitů
má zaprášené žluté listy
tenčí než úzká hranice
mezi láskou a nenávistí
Já umím psát
Ty víš, jak číst
Dokážeš ale naslouchat?
Ze všech tvých sladkých slov
bych si mohla
napéct koláčů
buchet
šlehačkových dortů
a ještě otevřít několik cukráren
Ze všech tvých já bych
bych si mohla
ušít kabát
šaty
nevkusné záclony
a ještě by mi zbylo na rubáš
Ze všech tvých slibů
bych si mohla
postavit dům
vilu
jeden střední hrad
a ještě s nimi vydláždit cestu do pekla
Co dál, ptáš se?
Ze své vlastní hlouposti
bych si mohla
uplácat planetu
hvězdu
rozpínající se galaxii
a ještě zůstane na další vesmír
Zavíráš útlou knížečku
hrdlem ti stoupá nevolnost
pravdě však stejně neutečeš
opakem lásky je lhostejnost
Já jsem opravdu tak unešená z toho, jak píšeš. Nejsem čtenářkou poezie, ale u tebe se vyloženě těším na další nový verš... a zároveň se člověk krčí, aby z toho opravdu ta cukrárna nevznikla. :D
OdpovědětVymazatJá hlavně nejsem pisatelka poezie, nevím, co se to děje a nemůžu to zastavit, pomoc! :D Ale moc děkuji. :)
Vymazat