Slavnost

Vzduchem šustí uvolněné květinové věnce. Vybledlé lístky se drolí, tiše klesají ve vírech k zemi. Uschlé pozůstatky včerejší slávy. Pachuti utkvělé na znavených chuťových pohárcích. Poházeným sklenicím zmatněla dna. Zaschlé skvrny na ubruse. Převržená židle vzpíná bílé nohy k obloze. Odpařené kapky červeného vína. Rozmazaná líčidla. Krajka odhozená do bláta.

Co ty? Ještě nemáš dost?

Neživotná maska. Prameny vlasů padly do trávy, lokny se zamotaly do sedmikrásek. Pootevřené rty a zavřené oči. Prsty svírající stébla. Drobná muška na obnaženém rameni. Bílá bavlna potřísněná červeným vínem. Hladké záhyby ovíjející se kolem stehen. Kapka rosy stékající podkolením. Nohy napůl vyklouzly ze střevíčků z lesklé kůže.

Vstávej, je tu další den!

Řasy se nepatrně zatřepotají jako dva motýli lapení v síťce. Prsty se zaryjí do vlhké hlíny. Sluneční paprsek si razí cestu mezi jabloňovými listy. Koleno se nepatrně pokrčí. Malá beruška roztáhne krovky a odletí z bělostných šatů. Mezi rty unikne nepatrný vzdech a splyne se šelestěním trávy. Bílé tělo, nekonečná zelená plocha. Ze stolu se skutálí nahnilá kulička. Přezrálé ovoce odpadlo z hroznu.

Ptáš se, co se tady stalo?

Nechť se mysl navrátí do časů uplynulé noci. Vír světélek ovíjejících větve vzrostlých stromů. Hudba, smyčce neúnavně přejíždějící po strunách. Rychleji, hlasitěji, kdo stačí, kdo udrží tempo? Vzrušené hlasy hostí. Přehojné stoly prohýbající se pod mísami a talíři. Lahve, ve kterých tančí odrazy svíček, jiskry běhají po naleštěných sklenicích, broušené sklo lapilo rtěnky přítomných dam.

Vzpomínáš si?

Pánové ve svátečním. Jdeš z ruky do ruky, čicháš kolínskou, ústa od šlehačky. Alkohol ředí krev a tepe v žilách. Točíš se ve spirálách se svým smíchem. Doteky nesčetných dlaní. Na čí počest? Na počest mládí, na počest krásy, na počest teplých letních nocí. Není zhýralosti, není špatnosti, vše je správné, vše je dovoleno. Nebo je to jinak?

Pak odbila půlnoc.

Buďme dramatičtí. Najednou tam totiž stojí. Vznešený mezi stromy, na rtech mu pohrává křivý úsměv, kolem vlajících vlasů poletují světlušky. Po páteři běží mráz. Obratel po obratli. Srdce vyletí do nadoblačných výšek a exploduje v mnohobarevném ohňostroji. Prsty se zaklesnou do sebe, dlaně obemknou jedna druhou.

Pokračujeme?

Nejnádhernější noc života. Lačná a nenasytná. Bláznivá. Nespoutaná. K slzám nádherná. Pod vysokou kupolí posetou třpytivými hvězdami se do sebe zaplétají osudy. Barevné nitě. Stuhy, samet. Vločky papírových konfet. Prsty sjíždějící naléhavě po tvářích. Pod očima ulpěly třpytky. Polibky zapletené do vlasů jako luční květy. Mladá láska. Ještě čistá, ještě nevinná. Pomalu osychá a roztahuje křídla. Zářící obloha láká k letu. Dotknout se tak stříbrného měsíce. Malý kousek. Tak malý kousek.

Jenže také nekonečná dálka.

S rozbřeskem tváře popelaví a nakonec se rozplynou. Prosby. Slzy. Němý výkřik ve vlhkých očích. Padl chlad. Padla rosa. Ticho.

Nekonečné ticho.

Jeden úder srdce.

Druhý.

Třetí.

Padla jsi do trávy.

Korunovaná zvadlými květy štěstí.

No tak vstávej.

Nejsi oběť. Jsi vítěz.

V duhovkách se odrazí ranní nebe.

Žádná láska.

Odstranili jsme ji v zárodku. Je to bezpečné.

Nádech.

Jeden úder srdce.

Druhý.

Třetí.

Ruce kloužou po hrudi.

Byl to čistý zákrok.

V hlavě prázdno. V srdci taky.

Vypadá to na pěkný slunečný den.