Svatá hodina

Pojďme pít světlo,

co teče z nebe
na červené střechy
pražských činžáků
Skočit a letět podél oken
Mávat záclonám, muškátům
a prostřeným stolům s nedělním obědem
Padat vzduchem po dešti,
lesklým a ostrým jako diamant

/zplihlí duchové uvízli v prádelních šňůrách/
Stromy jsou reklama
na Swarovského krystaly
Vinné víly sklízejí křišťál
z kopřivových listů
Večer si ho budou házet do skleniček
a zvonit slovy jak kostkami ledu
Budou se tě ptát,
jestli bys za nimi šel
až na kraj světa

Šlapal schody,
krok za krokem
/každé patro jak zastavení na křížové cestě/
Šeptal modlitbu
zapsanou na zlatých štítcích u dvoukřídlých dveří
A elektrické zvonky odcinkají klekání
Na každé podestě za mřížemi okno
Zakalené sklo za kovovými květy
A za každým sklem
doutnají dva rudé zraky
Jedna nevěrná žena
Jedna poskvrněná panna
Jedna čarodějka,
co jí špičky prstů navždy voní rozmarýnem

A za tím posledním?
Tam chystají skromnou ložnici jen pro mě
S peřinami z prachu
S cíchami z pavučin
S nebesy ze suchých křídel motýlů
S kobercem z bodláčí
S vázou plnou bledých růží
A za hlavou věčné světlo
/modrý plamínek z plynové karmy/

Dneska tě tu nechám spát
Ráno mi zaplatíš polibkem na čelo  

A pak ještě na okamžik zavřu oči
a ty budeš pryč
Hořící duše, co klesla světlíkem
Bušící srdce, co sklopýtalo po schodech
Ještě na okamžik zavřu oči
Mám pod víčky víno, světlo a tebe