Lesy s máslem, kroky zpět

Oblé a mírné jako nakynuté těsto v míse

dnes hory vypouštějí páru do oblak

Vlhký dech voní mechem, jehličím, kluzkými úlomky kůry

a koláčem vytaženým z trouby

Mezi prsty věčnost, začátky a konce, borůvky umyté deštěm

Nemůžu se udržet, protože všechno, co se kdy stalo

se v dálce mění v nostalgické obrazy v rámech, 

fotky zasunuté do dvou růžků

pod papírem průhledným jak kapří šupina pro štěstí

A všechny radosti a smutky jsou prostě hezčí v černobílé

Vracím se a snad na mou počest 

lesy hned ráno natáhly pavučiny mezi kapradím

a ověsily je tisíci skleněných ozdobiček
Vzduch je tak hladký, svobodný a povědomý

Tekuté máslo a hebký tvaroh s rozinkami

Dva kroky dopředu, jeden zpět, zastavit, ohlédnout, zkamenět

Nemůžu odolat, protože tehdy, když mě tělo prostí o slitování,

když piju pot z vlastního čela

Nepočítám do sta, ale místo toho si na černé plátno podvědomí

promítám obrázky z našich cest mezi poli,

ze kterých se v poledne stal příboj zlatého ohně

A pak mi prška vody za krkem oznámí, že je čas jít dál,

pod nohama větvičky lámající mlžné ticho do slabik

Na jazyku med, před očima bledé hřbety, vlny, umění

a pod víčky modré věnečky na plynovém sporáku

Domov, náhodné souřadnice, lžíce odložená do talíře

knedlíčky v polévce, jablka na míse

Domov nejsou čtyři stěny, ale vzpomínky

Začaly tam, kde za mnou zapadly dveře a rozvinula se cesta,

jak koberec

Takže si myslím, že jsem doma všude a nikde

Jsou to náčrty a filmové negativy smíchu a pláče

Zmražené chvíle, kdy jsem žila 

Dech vzplanul v plicích na jedno škrtnutí sirkou,

co voní jako zimní večery, adventní věnec, zpěv

Dnes tedy do kopce, zítra válet sudy do údolí

K potokům, co kličkují, trpělivě, neosobně

Jako krev, co stéká na podlahu

nevěříš, že z tvého prstu

Přesto se mi tohle místo nyní snaží říct –

s tichou hrozbou na přívětivých rtech

s bouří v klidných očích

Že tady se zrodilo vše, co jsem si odvezla v kufrech,

část schovala na dno skříně, vystavila do poliček,

díl hodila na záda a už nikdy nesundala

Cesty se derou lesy a oddechují na mýtinách

já ulpívám na nich, ony na mých podrážkách

A s každým kamínkem ukládám do kapsy nový okamžik

Každý suchý květ mezi listy s poezií je další den

Z louží másla na krupici ve vyhřátém talíři si nesu mnohé

Ale ne vše.